středa 10. května 2017

Jak by se firmy neměly chovat k programátorům? Druhé pokračování...

Vzhledem k tomu, že jsem se zavázal k pokračování článku "Jak by se firmy neměly chovat k programátorům?" Tak tady je.

Příklad 5: Open space je skvělý

Ne, open space je největší zlo, které nikdy nemělo vzniknout. Existují tři důvody, proč ho většina firem používá.

První a jediný pravdivý důvod je to, že je to ekonomicky výhodnější, postavit jednu velkou kancelář, kam posadím 30 lidí. Přeci jen, málokterá firma má peníze na rozhazování.

Druhým důvodem je to, že šéf může lépe kontrolovat, co jeho zaměstnanci dělají a zda jsou vlastně na svém místě. K tomuto se snad dá odpovědět pouze tak, že ano, sice je vidět, zda jste v práci a máte otevřen ten správný program, který má na Vašem monitoru svítit, ale už to nic neříká o tom, zda skutečně pracujete a zda pracujete produktivně.
V jedné firmě jsem zažil skutečné peklo. Nejenom, že jsem byl kontrolován snad i na počet kliků myší, ale navíc jsem „získal“ to nejhorší místo z celé té velké stodoly. To znamená, že za den kolem mě prošlo tak tisíc lidí a to mi způsobovalo to, že jsem se skutečně nebyl schopen soustředit na svou práci. Navíc jsem se občas chtěl podívat i na soukromé věci. Ale otevřít si facebook? Sakra, působil bych jako flákač…

Třetím důvodem je to, že lidé v open space mezi sebou více komunikují. Mám pro Vás smutnou zprávu. Nekomunikují. Lidé si vytváří sociální vazby úplně jinak, než jak by si přáli jejich šéfové. Zažil jsem mnohokrát situaci, kdy lidé, kteří seděli v open space, cca 2 metry od sebe, tak si raději napsali po chatu, protože vůči sobě seděli zády a bylo příliš složité se otočit a mluvit. Navíc by to rušilo ostatní.

Open space je proti lidské přirozenosti. Lidským instinktem je totiž to, že si každý z nás chce vytvořit své „útočiště“. Tedy vlastní pracovní prostor, který nebude nikým narušován. Lidé si chtějí dát na svůj stůl svůj hrníček, fotku rodiny, samolepku svého týmu, apod. Je to pro nás přirozené. Snažíme si vytvořit prostor, který nám bude příjemný a nebude pro nás tak stresující. Bohatě stačí to, že po nás šéf chce výsledky a vyhrožuje snížením mzdy J

Spoustu let jsem pracoval v oddělené kanceláři, kde seděli další tři lidé. Bylo to to nejefektivnější období mého života, které jsem zažil.

Příklad 6: Šéf je jako Steve Jobs

Psát o tom, kdo byl Steve Jobs je asi zbytečné. Vizionář, který…. bla bla bla. Osobně nemám nic proti Jobsovi, sám používám Apple produkty.

Co je ovšem naprosto špatně? Představte si situaci, že pracujete ve firmě, kde dojde na nejhorší. Šéf dostal od manželky k Vánocům novou knihu s názvem: „Buď jako Steve Jobs“. Po vánočních svátcích, naplněn novými poznatky se pokusí je ihned využít. Já jsem šéf, já tomu rozumím nejlépe a já jsem vizionář. A tak začne poučovat ostatní a řídit věci, kterým nerozumí.

Programátor se v té chvíli dostane do svízelné situace. Jak mám šéfovi vysvětlit, že jeho nápad je úplná kravina? Jeho vize je sice dokonalý produkt, ale díky svým neznalostem jen způsobí zničení toho, co do té doby bylo dobře.

Opět něco z praxe. Měl jsem šéfa, který mi dával najevo, že všemu rozumí lépe než já a že ví, jak by věci měly být. Ale já jeho vizi nesdílel. A v tomto případě platí jedno pravidlo: „Boj se svým šéfem nikdy nevyhrajete“. Firmu jsem proto opustil a šel si dál svou cestou… 

Příklad 7: Manažeři rozumí svému byznysu lépe než programátoři

Většina firem má striktně rozděleny své role. Programátor tvoří software a manažer určuje, jak bude software vypadat a co má umět. On přeci mnohem lépe ví, co uživatelé chtějí a co je dneska „cool“.

Možná se zdá, že tady je vše v pořádku. Bohužel tomu tak není.

Zkusím trochu odbočit. Víte, co mají společného firmy jako: Google, Facebook či Microsoft? Ano, správně! Jsou to IT firmy. Ale také společnosti, které byly založeny programátory. Ať už lepšími či horšími, ale byli to programátoři.

Co z toho vyplývá?

Otázka pro manažery. Kdy naposledy jste se ptali svých programátorů na byznys? Co by udělali jinak a nemyslím tím technicky.

Otázka pro programátory. Kdy naposledy se Vás šéfové ptali na byznys? Co byste udělali jinak a nemyslím tím technicky.

Mnoho firem by se možná divilo, s čím by jejich programátoři přišli. Pokud banda manažerů, bez špetky technických znalostí, navrhuje, co by měl software umět a jak by měl vypadat, je to vždy špatně.

A zase trochu praxe. V jedné firmě jsem zažil to, že jsem dostával přesné zadání, které jsem měl implementovat. Tady je svět asi v pořádku, až na to, že to často byly nesmysly, které bych svým uživatelům skutečně nechtěl nabízet. Funkčnosti stály dost peněz a do dnes jsem přesvědčen, že to nemohlo být výhodné ani pro jednu stranu.


Pokračování příště….

čtvrtek 27. dubna 2017

Jak by se firmy neměly chovat k programátorům?

Každý, kdo pracuje v IT oboru, se jistě již setkal s různými „geniálními nápady“, od kterých si firma slibovala zlepšení produktivity či snížení nákladů. Ať už je to zavedení agilních principů, striktní kontrola práce či zavedení nové a skvělé metodiky, o které si „šéf“ přečetl včera na internetu. Jsou z toho skutečně tak nadšení i samotní vývojáři? A bude nový nápad fungovat?

K napsání tohoto článku mě navedly různé programátorské diskuze, kde si lidé stěžovali na firmu, kde pracují.
Příklady, které zde uvedu, jsou z reálné praxe. Ať už jsem je zažil jako řadový programátor, či jako šéf týmu.

I když je poptávka po programátorech tak vysoká, že Vás headhunteři nahánějí i ve chvílích, kdy o to opravdu nestojíte, tak i přes to je mnoho lidí, kteří se bojí opustit svoje současné zaměstnání.

Čeho se nejčastěji bojíme? Je to samozřejmě nejistota, kterou si často omlouváme větami jako: „Tady mám své pohodlí, co když to jinde mít nebudu?“ nebo „I když mě to v práci štve a nebaví, tak mě alespoň nechávají na pokoji“. Jenže jak dlouho toto člověk může skutečně vydržet? Jednou ten den přijde, kdy si člověk řekne: „A dost.“.

Takže čím "pomáhají" firmy k tomu, aby nás do takové fáze dostali?

Příklad 1: Šachové figurky

Setkal jsem se s firmou, která postoj ke svým programátorům měla následující: „Franta půjde dělat systém ABC a Pepa půjde do týmu k Honzovi“. Současně s tím se ale nikdo neptal těch lidí, zda o to stojí. Zda je nová pozice bude bavit. Zda Franta skutečně chce dělat na systému ABC a zda Pepa vidí Honzu jako dobrého šéfa. A ve chvíli, kdy vznikly první problémy s odchodem zaměstnanců, tak to šéfové připočítávali naprosto nesmyslným předpokladům, jako je například plat. Raději se ptejte svých lidí, zda chtějí být přesunuty tak, jak jste si zaevidovali v excelu.

Příklad 2: Agilní metodiky nás zachrání

Mnoho firem je dnes obětí toho, že se nechaly nalákat na to, že SCRUM vyřeší všechny jejich problémy s dodávkami či kvalitou.
Pracoval jsem v několika společnostech, kde se pod pojmem SCRUM mínilo: „Máme standup a k tomu pevný termín a scope.“ Takže jedeme ve SCRUMu a očekáváme lepší zítřky. Finále je, že se nezmění naprosto nic. To je jako kdybyste našroubovali na Formuli 1 kolo od traktoru. Bude to skutečně lepší?
Věřte, že nám programátorům nepřináší naprosto nic Vaše vize, o kterých už dopředu víme, že nebudou fungovat. Klidně přiznejte, že jedeme čistý „waterfall“ a raději tomu přizpůsobte zbytek. Není to žádná ostuda, když firma jede v čistém vodopádu. Ostuda spíš je, když se to firma stydí přiznat. Pokud Vám business nedovolí mít volný termín či scope, nehrajte si na SCRUM. Programátorům se uleví.

Příklad 3: Striktní kontrola

Mnoho lidí se domnívá, že čím víc budu kontrolovat své podřízené, tím budou pracovat efektivněji. Je to ten největší omyl, se kterým se můžete setkat.
Vzpomínám si na své první zaměstnaní jako programátora. Dostal jsem se do firmy, která měla pravidlo, že musím každý den odevzdávat worklog, který měl být co nejdetailnější. Tedy nejlépe každou hodinu sepisovat, co jsem skutečně udělal.
Jakožto junior, který neměl ani tušení, jak to chodí, tak jsem se snažil poctivě vyplňovat každou hodinu. Přesně podle skutečnosti. Výsledkem bylo to, že jsem dostal vynadáno, jak to, že mi chybí 1 hodina a odpracoval jsem jen 7 hodin, místo nařízených osmi.
Poté jsem pochopil, co dělám špatně. Málo v tom worklogu lžu. Od té chvíle jsem si začal vymýšlet a psát tam vše, co mě jen napadlo, i když to nebyla pravda. Výsledek se dostavil. Byl jsem pochválen. Tabulka byla vyplněna a já měl tedy splněno.
Co z toho vyplývá? Jestli chcete, aby Vám programátoři nelhali, přestaňte je buzerovat něčím, co sami ani nečtete. Zajímá Vás jen konečný součet hodin, že? OK! Pracoval jsem 8 hodin na systému ABC.
V pozdějších dobách jsem se dostal do jiné firmy jako šéf týmu. Dostal jsem za úkol, že všichni mí podřízení musí vyplňovat worklog, který později budu prezentovat. Díky mému poučení z dřívějších dob, jsem zaujal jasný postoj. Vyplňme jen to nutné minimum, víc stejně nikoho nezajímá. Vás to nebude obtěžovat, nebudete muset lhát a mě přidělávat starosti. Stejně tím, že řekneme, kolik času jsme nad danou činností strávili, nijak nezrychlíme naše pracovní nasazení. Nicméně může to pomoci k pozdějšímu návrhu pracností, což může být výhoda i pro nás.

Příklad 4: Franta je nejlepší vývojář, takže bude šéf

Toto platí obecně. To, že je někdo nejlepší ve svém oboru, ještě neznamená, že bude dobrým šéfem.
Za svůj profesní život jsem prošel desítkami pohovorů. Vzpomínám si, že jsem zažil pohovor s budoucím šéfem, který mě zkoušel z různých příkladů. Už od první chvíle mi bylo jasné, že práci nepřijmu, nicméně jsem si řekl, že to alespoň zkusím dokončit. Důvodem byl fakt, že samotný „budoucí šéf“ byl kretén už od pohledu. Arogantní, který se snažil mi dát najevo, že on má pravdu a já jsem jen blb, co tomu nerozumí. Pohovor skončil tak, že jsme se spíše pohádali o tom, kdo má pravdu a já domů odcházel s pocitem naprosté vyčerpanosti. Při představě, že tenhle kretén bude můj šéf, se mi dělalo mdlo. Nabídku jsem tenkrát sice dostal, ale s upřímným poděkováním jsem odmítl.
Je velice těžké najít schopné šéfy týmů a je ještě těžší najít takové, kteří mají i odborné znalosti na to, aby byli schopni porozumět samotným programátorům. Ale než mít odborníka, raději mít šéfa, který na to má skutečně talent. Stejně jako každý nemá buňky na to, dělat programátora, tak ne každý může být manažer. Pokud nemám na výber, je lepší mít kouče než mentora. 



Pokračování příště….