Přeskočit na hlavní obsah

O autorovi

Jméno: Aleš Dostál
Narozen: 21.3.1981

K programování jsem se dostal jako většina lidí. Od útlého věku jsem se zajímal o výpočetní techniku a spíše než programy používat jsem raději zkoumal jak fungují.

Od didaktiku, po první stolní PC, až k současné podobě...

Když přišel boom internetu a webových stránek, tak přišla i doba, kdy jsem našel to, co mě baví až do dnešních dnů: webové aplikace. Nejprve jsem zkoušel statické weby, do kterých jsem se pomocí CSS a Javascriptu, snažil dostat trochu života.
Později přišla na řadu další věc a to vyzkoušet trochu dynamiky. Půjčil jsem si od kamaráda knížku o PHP a začal se učit. Pravdou je, že začátky jsou vždy nejtěžší. Pochopit jak vlastně PHP funguje a co všechno je možné pomocí tohoto jazyka zplodit. Ve spojení s MySQL jsem si vytvořil svou první knihu návštěv. V té době jsem již přestal věnovat čas učení a místo toho jsem si pod lavicí četl knížku o tom, co vše bych mohl vlastně vytvořit.
Stalo se to, že jsem začal hledat práci, kde bych mohl svůj koníček uplatnit. Školu jsem opustil a nastoupil jako PHP programátor do malé společnosti, zabývající se tvorbou e-shopů na míru. Měl jsem to štěstí, že jsem jako začátečník dostal dobrou školu, a své kolegy často otravoval s nějakým problémem.
Asi po roce jsem z dané firmy odešel a nastoupil jako informatik do ČKD Kutná Hora a.s.. Po čase se z informatika stal programátor a architekt informačního systému, u kterého jsem zůstal dlouhých 9 let.
Když nastal čas se poohlédnout po nových možnostech, přešel jsem do společnosti Algotech s.r.o., kde jsem opustil svět Javy a na 9 měsíců prozkoumával svět .NETu.
Touha vrátit se k tomu, co mi je nejbližší, byla silnější. A tak jsem přijal nabídku ve firmě AspectWorks.

Díky tomu jsem si mohl vyzkoušet roli vývojáře ve společnostech jako je Nationale-Nederlanden pojišťovna či v samotném AspectWorks.

Později jsem se dostal do AirBank a.s., kde jsem vykonával roli scrum mastera. Tato pozice byla opět jedna velká zkušenost, která mě opět posunula o kus dál.

Jak plynul čas, uvědomil jsem si, že bych si opět chtěl vyzkoušet i jinou pozici. Proto jsem nakonec zvolil vlastní cestu a pustil se do startupu, ve kterém jsem dodnes.

Tato nová role sebou přináší opět nové poznání a to nejen v podobě nejistoty, ale také i v podobě zodpovědnosti, kterou to sebou přináší.

V poslední době se rád dostávám do role evangelisty javascriptových technologií a knihoven, jako je React, Node.js či GraphQL. Díky tomu jsem se dostal i do rolí jako je prezentování javascriptových technologií, či do role mentora, který se snaží programátorům jiných jazyků, ukázat krásy Reactu či samotného Node.js.

Ve volném čase si rád zahraji na elektrickou kytaru, či se vydám na cestu po velkých městech Evropy.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak by se firmy neměly chovat k programátorům?

Každý, kdo pracuje v IT oboru, se jistě již setkal s různými „geniálními nápady“, od kterých si firma slibovala zlepšení produktivity či snížení nákladů. Ať už je to zavedení agilních principů, striktní kontrola práce či zavedení nové a skvělé metodiky, o které si „šéf“ přečetl včera na internetu. Jsou z toho skutečně tak nadšení i samotní vývojáři? A bude nový nápad fungovat?
K napsání tohoto článku mě navedly různé programátorské diskuze, kde si lidé stěžovali na firmu, kde pracují. Příklady, které zde uvedu, jsou z reálné praxe. Ať už jsem je zažil jako řadový programátor, či jako šéf týmu.
I když je poptávka po programátorech tak vysoká, že Vás headhunteři nahánějí i ve chvílích, kdy o to opravdu nestojíte, tak i přes to je mnoho lidí, kteří se bojí opustit svoje současné zaměstnání.
Čeho se nejčastěji bojíme? Je to samozřejmě nejistota, kterou si často omlouváme větami jako: „Tady mám své pohodlí, co když to jinde mít nebudu?“ nebo „I když mě to v práci štve a nebaví, tak mě ale…

Jak by se firmy neměly chovat k programátorům? Druhé pokračování...

Vzhledem k tomu, že jsem se zavázal k pokračování článku "Jak by se firmy neměly chovat k programátorům?" Tak tady je.
Příklad 5: Open space je skvělý Ne, open space je největší zlo, které nikdy nemělo vzniknout. Existují tři důvody, proč ho většina firem používá.
První a jediný pravdivý důvod je to, že je to ekonomicky výhodnější, postavit jednu velkou kancelář, kam posadím 30 lidí. Přeci jen, málokterá firma má peníze na rozhazování.
Druhým důvodem je to, že šéf může lépe kontrolovat, co jeho zaměstnanci dělají a zda jsou vlastně na svém místě. K tomuto se snad dá odpovědět pouze tak, že ano, sice je vidět, zda jste v práci a máte otevřen ten správný program, který má na Vašem monitoru svítit, ale už to nic neříká o tom, zda skutečně pracujete a zda pracujete produktivně. V jedné firmě jsem zažil skutečné peklo. Nejenom, že jsem byl kontrolován snad i na počet kliků myší, ale navíc jsem „získal“ to nejhorší místo z celé té velké stodoly. To znamená, že za den kolem mě proš…

Jak jsem technologicky postavil startup

Tento příběh pojednává o technologiích, nástrojích a vůbec o všem, co jsem potřeboval k tomu, abych byl schopen, postavit startup na zelené louce.

Každý správný příběh začíná stejně: "Jednou jsem...."

Kapitola první: Nápad
Jednou jsem se setkal s člověkem, který měl nápad na produkt, který se v průmyslu zatím nevyskytuje. I přes prvotní skepsi, kdy jsem si říkal: "Tohle už přeci dávno v průmyslu existuje, ne?", jsem došel ke zjištění, že nikoli.

Tím jsem se dostal ke svému prvnímu poučení. Průmysl je technologicky dost zabržděný. Osobně se domnívám, že těch důvodů, proč tomu tak je, je několik. Za prvé je to fakt, že většina lidí, kteří se pohybují v tomto odvětví jsou často konzervativní a za správné považují pouze léty osvědčené věci. Druhým důvodem je to, že jakákoli změna znamená riziko. Ať už z pohledu finanční ztráty tak i z pohledu stability výroby. No a třetím a nejzásadnějším důvodem je to, že ač zde máme spousty technologických vymožeností, narážíme na to,…